Mladá fronta DNES | rubrika: Názory | strana: 10
Národní strana i Dělnická strana se zrodily podle všeho nezákonně. Nebo přinejmenším na hraně zákona. V jednom případě bylo tisíc podpisů pod petici uměle vyrobeno. Ve druhém případě dokonce asi ukradeno.
Proč říkám na hraně zákona? Ten totiž nestanoví do písmene, jak mají podpisy vypadat a příslušným úředníkům neukládá povinnost prověřovat jejich pravost. Řekněme rovnou, že tento zákon je rozumný. Z ducha demokracie vyplývá, že založit stranu má být jednoduché jak facka. Nic nemá bránit volné soutěži názorů a idejí, byť okrajových. Povinnost sehnat tisíc podpisů už je sama o sobě dosti tvrdá.
O dělnické i národní straně se říká, že jsou extremistické. Právem. Z jejich programů a stanov to však nevyčteme. Nejradikálnější je tam požadavek na vystoupení z EU - jak víme, podobné požadavky předkládají i velmi populární a vysoce postavení politici. Dělnická strana chce zavést domovské právo a povinnost označit národnost v občanském průkaze. Ale ví, že k tomu by bylo potřeba změnit ústavu. Obě strany žádají boj proti ilegální imigraci a zdůrazňují rovný přístup ke všem národnostem, co se týče vyžadování toho, aby plnily povinnosti. Jenže nepodepsal by tohle i ministr vnitra Pecina?
Pes je zakopán jinde než v programu. U těchto stran je to podobné jako s jejich pokoutní registrací. Aniž je to výslovně řečeno, mnohé symboly, obrazy i činy představitelů Dělnické a Národní strany odkazují k fašismu. Naposledy se to nad slunce jasně ukázalo, když Národní strana vyrukovala s volebním klipem o takzvaném konečném řešení cikánské otázky. Dělnická strana zase používá obrázek dělníka identický s tím, jaký používali nacisté. Příznivci i členové těchto stran mají blízko k hnutí Národní odpor, které se neonacistickými kořeny netají. Jenže můžeme kvůli symbolům a projevům jednotlivých členů zakazovat politickou stranu, byť podivně zaregistrovanou?
Neměla by pak být zakázána i KSČM, jak to požaduje například senátor Štětina? Vždyť takový poslanec Grospič přímo na sjezdu této strany vychvaloval stalinistický socialismus. Není to skoro podobné, jako když příznivci našich národovců a dělníků zdvihají ruku, jak říkají, k „římskému pozdravu“?
Jenže můžeme zakazovat stranu, výsostný projev demokratické svobody, kvůli zhovadilému chování či názorům některých členů? Těžko. Určitě by se totiž našli tací, kteří by chtěli zakázat ODS proto, že Topolánek řekl „es kommt der Tag“, nebo ČSSD za to, že Paroubek veřejně srovnal svobodné a demokratické volby, v nichž těsně prohrál, s únorovým bolševickým pučem. Zakazovat stranu nebo hnutí je v demokracii vachrlatá věc - spolčovací svoboda a svoboda slova jsou totiž hlavní demokratické hodnoty.
Komunistický svaz mládeže, dosud jediné rozpuštěné hnutí, si naběhl přímo. S bujarým romantismem mladých levičáků trval na tom, aby v jeho stanovách zůstala slova o revolučním nahrazení soukromého vlastnictví společenským. Tedy něco, co zřejmě odporuje ústavě, rozpozná to i český soudce.
Dělnická i Národní strana jsou chytřejší. Nikde ani slovo o „vypráskání černých z republiky“ či o „pozitivních stránkách nacismu“. Nemusíte být Sherlock Holmes, abyste podobné myšlenky rozpoznali mezi řádky. Jenže soud neumí - a v tomto případě ani nesmí - číst mezi řádky.
Činy představitelů a členů obou stran a jejich zřejmě ilegální vznik musí být důvodem k tomu, aby se jimi soud znovu důkladně zabýval. Musí zvažovat křehkou hranici - kdy jsou náznaky ještě provokací a svobodným vyjádřením divného názoru a kdy už jde o výzvu k likvidaci svobod ostatních občanů.
***
Mnohé symboly, činy i obrazy představitelů Dělnické a Národní strany odkazují k fašismu. Naposledy se to nad slunce jasně ukázalo, když Národní strana vyrukovala s klipem o konečném řešení cikánské otázky.
Foto popis|
O autorovi| Martin Komárek komentátor MF DNES
Proč říkám na hraně zákona? Ten totiž nestanoví do písmene, jak mají podpisy vypadat a příslušným úředníkům neukládá povinnost prověřovat jejich pravost. Řekněme rovnou, že tento zákon je rozumný. Z ducha demokracie vyplývá, že založit stranu má být jednoduché jak facka. Nic nemá bránit volné soutěži názorů a idejí, byť okrajových. Povinnost sehnat tisíc podpisů už je sama o sobě dosti tvrdá.
O dělnické i národní straně se říká, že jsou extremistické. Právem. Z jejich programů a stanov to však nevyčteme. Nejradikálnější je tam požadavek na vystoupení z EU - jak víme, podobné požadavky předkládají i velmi populární a vysoce postavení politici. Dělnická strana chce zavést domovské právo a povinnost označit národnost v občanském průkaze. Ale ví, že k tomu by bylo potřeba změnit ústavu. Obě strany žádají boj proti ilegální imigraci a zdůrazňují rovný přístup ke všem národnostem, co se týče vyžadování toho, aby plnily povinnosti. Jenže nepodepsal by tohle i ministr vnitra Pecina?
Pes je zakopán jinde než v programu. U těchto stran je to podobné jako s jejich pokoutní registrací. Aniž je to výslovně řečeno, mnohé symboly, obrazy i činy představitelů Dělnické a Národní strany odkazují k fašismu. Naposledy se to nad slunce jasně ukázalo, když Národní strana vyrukovala s volebním klipem o takzvaném konečném řešení cikánské otázky. Dělnická strana zase používá obrázek dělníka identický s tím, jaký používali nacisté. Příznivci i členové těchto stran mají blízko k hnutí Národní odpor, které se neonacistickými kořeny netají. Jenže můžeme kvůli symbolům a projevům jednotlivých členů zakazovat politickou stranu, byť podivně zaregistrovanou?
Neměla by pak být zakázána i KSČM, jak to požaduje například senátor Štětina? Vždyť takový poslanec Grospič přímo na sjezdu této strany vychvaloval stalinistický socialismus. Není to skoro podobné, jako když příznivci našich národovců a dělníků zdvihají ruku, jak říkají, k „římskému pozdravu“?
Jenže můžeme zakazovat stranu, výsostný projev demokratické svobody, kvůli zhovadilému chování či názorům některých členů? Těžko. Určitě by se totiž našli tací, kteří by chtěli zakázat ODS proto, že Topolánek řekl „es kommt der Tag“, nebo ČSSD za to, že Paroubek veřejně srovnal svobodné a demokratické volby, v nichž těsně prohrál, s únorovým bolševickým pučem. Zakazovat stranu nebo hnutí je v demokracii vachrlatá věc - spolčovací svoboda a svoboda slova jsou totiž hlavní demokratické hodnoty.
Komunistický svaz mládeže, dosud jediné rozpuštěné hnutí, si naběhl přímo. S bujarým romantismem mladých levičáků trval na tom, aby v jeho stanovách zůstala slova o revolučním nahrazení soukromého vlastnictví společenským. Tedy něco, co zřejmě odporuje ústavě, rozpozná to i český soudce.
Dělnická i Národní strana jsou chytřejší. Nikde ani slovo o „vypráskání černých z republiky“ či o „pozitivních stránkách nacismu“. Nemusíte být Sherlock Holmes, abyste podobné myšlenky rozpoznali mezi řádky. Jenže soud neumí - a v tomto případě ani nesmí - číst mezi řádky.
Činy představitelů a členů obou stran a jejich zřejmě ilegální vznik musí být důvodem k tomu, aby se jimi soud znovu důkladně zabýval. Musí zvažovat křehkou hranici - kdy jsou náznaky ještě provokací a svobodným vyjádřením divného názoru a kdy už jde o výzvu k likvidaci svobod ostatních občanů.
***
Mnohé symboly, činy i obrazy představitelů Dělnické a Národní strany odkazují k fašismu. Naposledy se to nad slunce jasně ukázalo, když Národní strana vyrukovala s klipem o konečném řešení cikánské otázky.
Foto popis|
O autorovi| Martin Komárek komentátor MF DNES
